Říjen 2015

Dvě romance o třešni

28. října 2015 v 0:38 | Lai |  Útěk ze Svaté Heleny
První je báseň v próse, druhé báseň volným veršem. První ve stylu poetismu, druhá ve stylu katolického proudu. Psáno letos na jaře.


Třešeň

I. Včely (Exotická romance.)

Včely zvučí a voní a víří a je jich víc než manželek Šalamounových.
Jak asi voní harém? - Tak, že už ta světská krása je hřích pro sebe samu. Jako pohanský oltář, takže jen ta vůně o sobě dostává člověka na kolena. Tak jako říše v pouštích bohatá svatyněmi, kam kadidlo přiváželi Nabatejci. Tak jako stránky národní literatury, kde se píše o tureckém medu. Tak jako "Tisíc a jedna noc" a "Korán" a dějiny starověku a obrázky na pytlících od čaje; tak jako básně drahého Konstantina Biebla voní na jaře.


II. (Katolická romance)

Jak těžka víčka,
jak sladky rty
odalisky?

A přece:
přijď, člověče,
blíž.

Pod větvemi chlad,
pod větvemi stín
a monotónní chór.

Jak v chrámu
je svato
pod větvemi.

Neseš zrak
ke kůru
a ještě výš.

Vidíš, jak duše-ptáci
hřadují
pod nebeským krovem?

Ký klid.
Člověk sám,
nad ním chrám.

Jak by se chtělo
pokleknout
a o kmen opřít
hlavu.

Hluvu těžkou
a opilou
medem
ráje.