Listopad 2014

Příteli do Ruska

18. listopadu 2014 v 17:21 | Lai |  Librarie čili prosaické drobnosti
Příteli do Ruska

Můj milý,
rád bych Vám vylíčil sen, který se mně zdál v noci ze včerejška na dnešek.
Ocitl jsem se uprostřed stepi, kde bůhvíproč stálo veliké město; široko daleko bylo jinak pusto. Prošel jsem branou a ihned mě upoutala velebná architektura: nesl jsem pohled od paláce k paláci vzhlížeje k jejich štítům a kroutě při tom krkem. Na mou duši, takovou nádheru jsem jaktěživ nespatřil.
Tu jsem skoro vrazil do člověka. "Promiňte," povídám, "kdo žije v tomhle domě?" a prohlížím si toho pána, který přede mnou stojí - panenko skákavá - skoro nahý, v takové zimě - !
"Tady bydlí starosta," odpoví mi domorodec, "neračte být odtud? Poznáte ho, až ho uvidíte, je to nejvypasenější ze všech zdejších vepřů," dodá bodře.
Co je to za mrav, říkám si, mluvit o šlechtě nebo o měšťanstvu jako o zvířatech - ale co, jsem přece ve snu. Poděkuju uctivě a beru se dál.
V ulicích vidím spoustu lidiček, všichni jsou nuzně oblečení a jaksi zmatení; najednou zazní z dálky rolničky a trubky, lidé se rozestoupí a já nevěřím vlastním očím: do ulice vjíždějí saně, na nich sedí medvěd v límci z jehnětiny a za ním kráčejí dva vlci ve zlatě a v stříbře, důstojní jako pašové. Po nich se hrdě nesou koně bez pánů: carští hřebci, radost pohledět - a dál v průvodu kráčí všelijaká jiná honorace, liščí paničky s perlami na útlých šíjích, jejich pokorní manželé, vepři opentlení řády, buldoci ve vysokých beranicích a vzdadu dokonce - považte - osli v parukách a přemílající v hubě husí péra.
Ale co mě na tom nejvíc upoutalo, ba dokonce co mě vyděsilo, bylo, že ty medvědí sáně táhli čtyři muži, urostlí sedláci. Byli přepásaní koženými řemeny a klusali docela přirozeně, jako by si neuvědomovali, co bláznivého tropí.
Průvod prošel kolem mne - za ním se táhla výskající a oslavující drobná zvěř. Jakmile sáně zmizely z dohledu, zeptal jsem se chlapce, který snad někoho očekával před budouvou pošty:
"Viděl jsi také medvěda na saních?"
"Ach, to byl přece car!" vykřikl klučina.
Pak ta noční můra sama odezněla; vím jen, že jsem si po probuzení říkal, co to bylo za divnou zemi, ve které žili lidé jako zvěř, a naopak ve které si zvěř žila jako lidé.
A pak jsem si vzpomněl, že jsem před spaním četl Vašeho Krylova. Proto Vám ho vracím - mám po něm divoké sny.

Navždy Váš
B. S.

Titul: Příteli do Ruska
Podtitul: Satirická poema v prose
Dedikace:
S hlubokou úctou
Bělinskému a Turgeněvovi,
přátelům ruského člověka.