Žitné lány - III. obraz

9. července 2013 v 22:28 | Lai |  Divadelní hry a hříčky (DRAMA)
Anotace: III. obraz jediného dějství.
Slovo šet (v textu označeno hvězdičkou) značilo starce. Omlouvám se za použití archaismu, učinila jsem tak pro - dle mého soudu neodolatelnou - slovní hříčku.
Jak tak po sobě pročítám toto rok staré dílo, chytám se za hlavu. Omluvte je, prosím, vážení čtenáři. Opakuji, že je to můj vůbec první pokus na poli dramatu -
III. obraz

Venkovní prostranství, rozkvetlá (!) lípa, k ní je přistavena stolička a z větve visí oprátka. SPRÁVCE přivádí GENOVÉVU, WEFIOLE a ADALRCIHA.
SPRÁVCE: Ó nešťastníci! Jak často vám osud na ramena klade tíži všech světských běd! Hrůza - ještě vás neráčil ztrestati dost - ďábel vám stále přitápí pod kotlem pekelných muk. A svého pomocníka má ve starém radovi. (jakoby spiklenecky, ztišeným hlasem) Rada vás totiž rozpoznal, jak stojíte v poli, když Zeus shůry metal blesky - ubožátka, za to vás jistě nechá řádně vyplatit. Ovšem radovi mysl nahlodal kaz staroby a nadto mu někdy krev ze žil vyhání lihovina... Zde je cesta, jak se vyhnout trestu! Není nic snazšího, než říct, že co viděl, byl pouhý blud, jejž mu pod víčky rozprostřela múza medoviny. Jinak vás dá pověsit...

GENOVÉVA: Bože, chraň! Ale proč?
SPRÁVCE: Neboť kdo se nebojí bohů - strašných bohů-hromovládců, již ze živlů ždímají svou zlost, - ten se nebojí ani světských potentátů. A panstvo přitom nejvíc holduje té představě, že se mu lidé válejí u nohou se psy, jati pokornou bázní, aby snad světský suverén neráčil sršeti blesky. (sladce) Leč nemějte strach a vyslyšte mou dobrou radu. Nic se vám nestane.
ADALRICH (neuvěřiv ani slovu povídačky a dávaje to najevo): Mluvíš, jako kdybys věděl, že ti každé dobré slovo zrním plní špýchary. A dobře vím, že na tom také máš tento nebo podobný interest. Než pozor, planá řeč nese trpké plody stejně jako planý strom.
Tuš. Vystoupí RADA v okovech, vede jej SPRÁVCE; za nimi vchází na scénu GENERÁL a KONŠEL. Tito se postaví do řady, před nimi klečí ADALRICH, GENOVÉVA a WEFIOLE. V pozadí LID.
RADA (vejde na scénu, hledě k lípě): Ó, jaká to vůně! Prochází chřípím, srdcem i ledvím. (šťastně, zočiv zajatce): Ach ano, ano, našli jste je tedy! (LIDU) To jsou ti, kdož stáli v poli a vystrojili tak vzácnou potěchu mému zřeteli.
GENOVÉVA (vyděšeně, sepnuvši ruce): Přísahám na svou německou čest - musíte se mýlit, ctěný pane! V tu dobu jste nás v poli stěží mohl uhlídat - utíkali jsme se v strachu schovat před tou děsnou bouří.
WEFIOLE: Při Ullově prstenu, kdo by se byl nebál! Jako by se obloha rozvírala a chtěla pohltit boží svět. Obzor zmizel, ana nebesa polykala zemi; Hospodinovo dílo se ztrácelo v ďáblově chřtánu. Ó, hrůza! Myslili jsme, že opět nastane ono nic, z nějž již jednou povstal svět - leč tentokrát se satanáš sám ujme role stvořitele, sám bude hníst vesmírnou hmotu. Magma bublalo pod zemskou kůrou jako pod pokličkou hrnce. V hrozných mukách rodil se znovu světokruh, zahalený v závoje sirných par, a byl kladen na uhelný povijan.
GENOVÉVA: Kdo by se v takovou chvíli nevrhal v otevřenou náruč zívajících hrobů v naději, že mu nabídnou ochranu?!
RADA (KONŠELOVI, rozhořčeně): Nebozí kleštěnci! Jediné vaše štěstí, že duch nemá žádného zápěstí, jež by bylo možno spoutat okovy. A vůbec dobře, že jest po všech stránkách nehmotný - jinak by měl rozum mnohých Němců otlačená kolena.
SPRÁVCE (zašeptá GENERÁLOVI, na oko zkroušeně): Jejich přísaha budiž důkazem, že rada všechny myšlénky utopil v alkoholu jak koťata.
GENERÁL (ukazuje na ADALRICHA): A co k tomu řekneš ty?
SPRÁVCE (spěšně, nenechá ADALRICHA promluvit): Jak známo - kdo mlčí, ten souhlasí! Co naplat, šedivý šet** je pošetilý - břit radova intelektu dávno ztupil čas a zbytek dokonala lihovina!
RADA (s úsměškem): Chyba lávky přirovnávat bystrost k noži, neboť ta se častým užitím netupí, alébrž brousí -
SPRÁVCE (přerušiv ho): Ticho! Všichni ticho! Je rozhodnuto. Radův rozum opustil svou dutou tvrz.
RADA (opět s pohrdavým úšklebkem): Ó běda, běda!
SPRÁVCE (pošeptav cosi GENERÁLOVI): Ba, rado, třikráte běda! Tvůj osud je tímto okamžikem spočten.
ADALRICH (konečně pochopiv - zoufale, prudce): Ne! Ne! Já stál v poli! Stál jsem tam, stál! Pan rada je dosud při smyslech! (uchopiv GENERÁLA za cíp pláště) Nepil - nepil a nemýlil se v úsudku! Ctění páni -!
SPRÁVCE (vzpamatovav se z údivu, překřičí ADALRICHA): Mlč, bídáku! Ticho, blázne! Drž jazyk za zuby, hlupáku! (uchopí RADU za zápěstí) A ty pojď se mnou! Ubohý vládce - soudil jsi lid - nyní bude lid soudit tebe.
ADALRICH: Ne!

SPRÁVCE (odvleče ADALRICHA)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Keta Keta | Web | 21. července 2013 v 18:12 | Reagovat

Velmi mě překvapila zmínka Dia. Nějak si dokážu představit, proč by se pan správce dovolával řeckých bohů. (Obvláště když se tak svůdně nabízejí bohové severští - Thór Hromovládce, že by mu nic neříkal?)

(Omlouvám se, jsem momentálně blázen do severské mytologie! :D)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama