Červenec 2013

Femme avec la cigarette

27. července 2013 v 1:02 | Lai |  Útěk ze Svaté Heleny
Anotace: Měla to být essay a prvních pár řádek tak vcelku i vypadá. Ve výsledku jde spíše o hru s češtinou, experiment s přesností výrazu ve vystižení konkrétní a hluboce subjektivní psychologické imprese.

Femme avec la cigarette
Žena s cigaretou - dráždivý podnět nabitý symbolikou. V prvé řadě se nám nejspíše vybaví celá řada odkazů z oblasti umění, jež s tímto výjevem přímo souvisejí. Mně osobně zní v hlavě svého času slavná píseň o George Sandové, která začíná slovy: "George je v pokojíku / s dvěma květináči, / v kouři od doutníku / její oči pláčí..." (Autor v původním francouzském textu použil spojení "v kouři cigarety", český překlad je nahradil kvůli zachování rýmu.)
Zastavme se na chvíli u George Sandové, která se v mužském oděvu a s cigaretou v ústech stala symbolem ženské rebelie. Stejným způsobem posloužila cigareta i feminisačnímu hnutí v Americe, kde byla pasována na znak rovnoprávnosti a "boje proti mužskému útlaku" (mimochodem, původně šlo o reklamní trik výrobce).
Kromě pomýlených jevů feminismu a emancipace representuje cigareta v ženských ústech i jakousi tělesnou živočišnost a obhroublost (a to nejlépe ve spojitosti se sklenkou alkoholu). Poživačnost, hédonismus, rozmařilost, zhýralost, zvířeckost, naturalismus, dekadence, smyslová (a zejména erotická) přesycenost. To vše je zpodobněno ve slovní vazbě "žena s cigaretou". Čpí z ní také kouř, ostře a pronikavě - i v něm, nejen v ženském těle, je vetknuta sugestivní, bezprostřední smyslovost.
Kromě zjitřených smyslů je to zřejmě právě kontrast mezi něžným pohlavím a až k prostotě vulgární papirosou, co na nás má erotisující účinek. Podobné pocity v muži ostatně vyvolává i žena se zbraní, přičemž oba tyto atributy - cigaretu i zbraň - pokládáme za jevy jednoznačně virilní. Právě proto se daná představa jeví přitažlivou i odpuzující, a který dojem převáží, záleží na konkrétních činitelích.
Tento neobyčejně silný umělecký motiv si podmaňuje všechny sféry našeho vědomí - ego, superego i id -, nejvíce však působí právě na naše pod-já. Je v něm obnaženo něco do kořene lidského, avšak nad ostatními složkami má jasnou převahu tělesnost, odhalená, krystalická a surová tělesnost. Téměř jako by svým bohatstvím a výrazivostí vykupovala zbylou podstatu všeho lidského, co se ukrývá za ní. Pravím rozhodně, že žena s cigaretou je výjev hmotný, ba přímo bezvýhradně materialistický.
Vše smyslové je ze své podstaty také pomíjejícné, osudově krátké. Veškeré hodnoty z tohoto titulu pak měříme délkou lidského věku, pojímáme je jako prchavou impresi. Tento obraz je efemérní a bytostně impresionistický.
Síla citů, jež v nás podnět rozplameňuje, je v každém případě taková, že žena s cigaretou zůstává vděčným uměleckým motivem. Má k tomu náležité disposice: daný obraz ztělesňuje nesmírně pestrou škálu dojmů, vlastností a stavů a hlavní figura - mámivě jadrná sybaritánka - se tak snadno stává hříčkou naší obrazivosti.

Žitné lány - IV. obraz

17. července 2013 v 22:03 | Lai |  Divadelní hry a hříčky (DRAMA)
Anotace: IV. obraz jediného dějství.
Závěr této scény je isnpirován Verdiho skladbou "Patria opressa".

IV. obraz

Táž scéna, PŘEDEŠLÍ (vyjma SPRÁVCE a ADALRICHA) a za okamžik vystoupí KATAN.
GENERÁL (k shromážděnému LIDU): Slyšte, občané! Vy jste mocí svrchovanou; sebemocnější a sebeslavnější vládce se dotýká hvězd jen proto, že přitom stojí na ramenou svého lidu. Dějiny nejsou záležitostí jedinců, nýbrž mass - to obyčejný člověk zbrousil hranoly pyramid, vztyčil katedrály a po staletí zemi měřil tlukot srdce na tepně Tibery. - Ty jediný, občane, jsi proto práv soudit. Zde je státní rada (nešetrně postrčiv RADU vpřed), plesnivý pes, prolezlý stářím a prašivinou, který ti nespravedlivě vládnul. Věz však, že se ve svém zkázonosném díle nečinil se smysly bdícími. Tento taškář a bídník je navíc k celé své prohnilé zlotřilosti - pustý opilec! Zákony taktak stíhal vydrmolit dřív, než mu medovina zcela zauzlovala jazyk. Cožpak si nevzpomínáš, občane, že ti za války z ohrad odvedl krávy? Že ti chléb rval od úst? Že tě nechal mřít o suchém hrdle?

Žitné lány - III. obraz

9. července 2013 v 22:28 | Lai |  Divadelní hry a hříčky (DRAMA)
Anotace: III. obraz jediného dějství.
Slovo šet (v textu označeno hvězdičkou) značilo starce. Omlouvám se za použití archaismu, učinila jsem tak pro - dle mého soudu neodolatelnou - slovní hříčku.
Jak tak po sobě pročítám toto rok staré dílo, chytám se za hlavu. Omluvte je, prosím, vážení čtenáři. Opakuji, že je to můj vůbec první pokus na poli dramatu -
III. obraz

Venkovní prostranství, rozkvetlá (!) lípa, k ní je přistavena stolička a z větve visí oprátka. SPRÁVCE přivádí GENOVÉVU, WEFIOLE a ADALRCIHA.
SPRÁVCE: Ó nešťastníci! Jak často vám osud na ramena klade tíži všech světských běd! Hrůza - ještě vás neráčil ztrestati dost - ďábel vám stále přitápí pod kotlem pekelných muk. A svého pomocníka má ve starém radovi. (jakoby spiklenecky, ztišeným hlasem) Rada vás totiž rozpoznal, jak stojíte v poli, když Zeus shůry metal blesky - ubožátka, za to vás jistě nechá řádně vyplatit. Ovšem radovi mysl nahlodal kaz staroby a nadto mu někdy krev ze žil vyhání lihovina... Zde je cesta, jak se vyhnout trestu! Není nic snazšího, než říct, že co viděl, byl pouhý blud, jejž mu pod víčky rozprostřela múza medoviny. Jinak vás dá pověsit...

Žitné lány - II. obraz

6. července 2013 v 19:35 | Lai |  Divadelní hry a hříčky (DRAMA)
Anotace: II. obraz jediného dějství.
Co se týče řeckého pohanství, které ve hře vystupuje coby náboženství švédského velitele, jde o starou divadelní tradici. (Veškerá náboženství s výjimkou islámu a křesťanství, event. judaismu, bývala suplována řeckým pantheismem.)
Slovo vznocí, označené hvězdičkou, je archaický výraz a znamená "v noci ze včerejška na dnešek". (Staročeština byla stručná, že ano?)

II. obraz

FOTO: Opona

Zdroj fotografie: zde

Nová scéna: městský dům, vprostřed místnosti stůl, na němž stojí kalich. Tuš. Vystoupí GENERÁL švédských okupačních sil, jeho SPRÁVCE, KONŠEL a STÁTNÍ RADA.

GENERÁL (přistoupí k oknu): Kde je voj? A kde jsou kleštěnci? Kam se poděla všechna ta holota?
SPRÁVCE: Jako krysy zalezli do děr, cháska bezdomá, doufajíce, že snad vichr za ně požne pole, sváže snopy a zrno vytluče. Též bych je tloukl, psovskou hemež, kdyby slupka slibovala dobré zrno - v to ale marno doufat!
RADA: Panstvo, divná věc - v tom strašném nečasu a kramolu tři otroci stáli venku, k nebesům majíce obrácenou líc, a zdáli se mi věru radostní. Rozum si to vykládá po svém, ale předc vím, že mi tehdy v oko nevstoupil obraz pouhých třeštěnců...
GENERÁL (mávnuv rukou, nerudně): Kuš, rado, nemluvte neužile. Vznocí* jsem špatně spal a nestrpím, aby si někdo tropil šprýmy z mého důmyslu. - Považte! Bouřilo již v od setmění a vítr rozhoupal zvon na kostele. Zběsile s ním cloumal sem a tam, srdce bilo jako splašené, bim bam, bim bam. Ten zvuk se mi vkradl do sna, usedl mi na skráně, i tu se mně zazdálo, jak ležím v rakvi na svém vlastním pohřbu - a co mi zní v uchu, toť umíráček!