Synonymum

18. června 2013 v 12:20 | Lai |  Librarie čili prosaické drobnosti
Synonymum

Censor mi podal rukopis. "Škrtněte tohle slovo a budeme hotovi."
Označený úsek popisoval proletáře: "stojí tam zdrchán, a přitom odmávnutpapalášským gestem", přičemž přídavné jméno "papalášským" bylo tužkou rovně, pedanticky podtrženo.
"To neškrtnu," opáčil jsem a rukopis mu vrátil.
"Nahraďte je synonymem," kázal censor.
"Synonymum pro slovo papalášský neexistuje."
Úředník přede mne beze slova hodil Trávníčkovu mluvnici.
Zaskřípal jsem zuby nad byrokratickou obrátkou jeho mozku. "Neexistuje slovo, které by mohlo plnohodnotně zastoupit výraz papalášský v této větě."
"Podívejte se do slovníku, pane Žídku. Určitě tam naleznete vhodný logos." - Řekl to blahosklonně, ale v jeho hlase se již počalo proklubávat sarkastické ostří.
"Ne, takové slovo nenajdu ani v celém Trávníčkovi."
Z censorových prsou se vydral hluboký povzdech těžce zkoušeného muže. "A co třeba velkopanský," napověděl.
"Vy si skutečně myslíte, že velkopanský má tutéž pejorativnost cizomluvu, tutéž expresivnost doutnající nálože, která může a smí vybuchnout pouze v lidských ústech? Myslíte si, že slovo velkopanský skutečně obsahuje papalášovu břichopasnou velebnost? Že se kdekoli jinde zrcadlí sugestivní poetika jeho etymologie, odkazující k řeckému papa? Pěkná představa, jen co je pravda - jak se nám onen tatíček v češtině zvrhl v učiněné monstrum, tučné sice a zazobané, ale především tak blahosklonně otecké k drobnému lidu - ah!"
Censor na mne hleděl ztrápeně. "Tak škrtněte celou tu větu, pane Žídku. Je mi líto, takhle vám ten rukopis prostě schválit nemohu."
Chopil jsem se autografu a obřadně jej pozvedl. Úředník naň stále upíral unylý zrak.
"Víte, co to je?"
"Vaše povídka, pane Žídku."
Roztrhl jsem arch odshora dolů.
Úředník obrátil utrápený pohled ke mně.
"Dal jsem pouze hmatatelný výraz tomu, co s mou povídkou již udělala censura," pravil jsem, zatím co mi v žilách bouřila zbrklá mladá krev. "Škrtnout jedno slovo často znamená pohřbít celý zbytek slovesného díla. Představte si primadonu bez oka."
S těmi slovy jsem nechal obě půlky listu, aby se pomalu snesly na censorův stůl, a obrátil jsem se k odchodu.
Když jsem odcházel z onoho dómu, v němž za tyranie peleší múzy, minul jsem atrapu řecké skulptury. Její originál zřejmě patřil k méně známým dílům hellénského sochařství, neboť jsem neznal názvu ni autora. Zpodobňovala však Hestii oděnou v nařasený chitón; bohyni chyběl nos a levá paže od lokte vzhůru. Maně mi napadlo, že jí čas - či řeznická práce barbara - nikterak neubraly na kráse.
Jenže sochařství není literatura.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama