O demokracii (essay)

21. června 2013 v 9:00 | Lai |  Útěk ze Svaté Heleny
Anotace: Krátký essay o demokracii, inspirovaný Libyí; vychází z neodlučitelné projepojenosti demokracie, socialismu a humanismu. Opírá se o model libyjské džamahírie (pozn. aut. - džamahírie je druh státního zřízení, který záleží ve vládě emancipovaných mass - "absolutní demokracie") a klade si za cíl odpovědět na otázky, v čem spočívá hlavní přínos lidovlády a proč je dnes tato instituce mrtva.


"Na celém světě neexistuje jiný demokratický stát než Libye." - Muammar al-Kaddáfí

Obdivuji a ctím veliké ideály demokracie. Domnívám se však, že po pádu Tripolisu je již lidovláda nevzkřísitelná, a to přinejmenším pro tempore.
Demokracie je vlastně utopie stojící na předpokladu, že člověk má principiálně dobrou podstatu. Smysl a tresť této filosofie tkví ve víře v člověka (a ovšem také ve víře v lidové massy). Demokracie předpokládá, že je člověk nadán morálkou a smyslem pro spravedlnost, že mu jeho duševní a morální vlastnosti umožňují aktivně se podílet na řízení obce a být pánem sebe sama. Tyto positivní předpoklady, které podle demokrata tvoří součást lidské přirozenosti, lidovláda odkrývá a uplatňuje. Zároveň v žádném ohledu nebrání přirozenému vývoji, naopak zcela podléhá sociální evoluci. Její význam proto spočívá především ve svobodném rozvíjení potenciálu jedince i společnosti, čímž předčí všechny ostatní systémy.
V praksi však vzápětí narážíme na otázku, je-li člověk opravdu hoden víry, kterou do něj demokrat vkládá. (Kupříkladu Sokrates se domnívá, že nikoli, a navrhuje proto sofokracii, vládu mudrců.) Zároveň se můžeme ptát, jsou-li této důvěry nezávisle na člověku hodny lidové massy.
Odpověď je nasnadě. Demokracie v praxi funguje na principu tzv. sebenaplňujícího předpokladu: je-li v člověka (společnost) vkládána víra, člověk (společnost) projevuje vůčihlednou tendenci tuto víru nezklamat, především proto, že ji přijímá za svou. Jako intelektuál jsem přesvědčen, že lidstvo potřebuje k seberealisaci - a nejen v rámci obce -, aby v ně bylo věřeno.
Proto říkám, že je demokracie pro tuto chvíli mrtva: ke svému uplatnění totiž vyžaduje humanistických veleduchů. Poté, co jedinou baštu této idey - Libyi - zteklo euroatlantické impérium, nahradila lidovládu oligarchie teroristů a zaprodanců. Z Libyjské arabské socialistické lidové džamahírie se stal americký satelit a pojem demokracie tak ztratil svou hmatatelnou podstatu. - Především ale po plukovníkově smrti nezbyl nikdo, kdo by věřil v člověka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Káva, nebo čaj?

Káva 55.6% (5)
Čaj 44.4% (4)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama