Kritik

4. června 2013 v 18:53 | Lai |  Librarie čili prosaické drobnosti
Anotace: Autor se v tomto dílku snaží s lehkou ironií nastínit vztahy mezi kritikem a spisovatelem.
Onen román, kterého se týče následující kritická stať, byl smyšlen pro mé potřeby.


Vážený pane pisálku,
oslovuji Vás ve věci Vašeho posledního díla. Četl jsem je v uplynulých dnech a tímto si dovoluji vyjádřit svůj názor na ně.
Zaprvé, Váš román je - po dobrém zvyku na poli amorosní literatury - dětinsky hloupý. Nejen že autor jeho prostřednictvím sám na sebe žaluje světu svou pitomost. Především tím obnažuje své nedomrlé mládí, odhaluje nedospělého ducha. Vnucuje se mi přirovnání k sochaři, jenž s pompou strhne závěs z nedodělku a nabídne tak kulturnímu gurmánovi nezhnětené a syrové kamenné těsto.
Poslyšte mne, pane: je tomu jako v lyrice, kde se ve verších chvěje holý autor. Ovšem právě poněvadž je holý, vydává své kazy čtenářovu oku na odiv. Jistě skví se nahý Adonis - ostatní však vlastní rukou strhnou cudnou zástěru svých vad. Právě proto, že zde stojí člověk v nejlidštější prostotě, musí jít o prostotu čistou, bezvadnou.
Než dále. Vaším stylem jest rokoko: budiž, pamatujte však, aby se Vám věty nevykrucovaly z vazby všelijakými arabeskami a kudrlinkami.
Krom toho chováte až trapnou náklonnost k instrumentálu, jejž z protekce dosazujete i na místa zcela nepatřičná. Charakteristické je rovněž obsesivní nadužívání výpustky. Ta dle mé zkušenosti označuje mezery nejen v textu, ale i v autorově vědění; odmčí-li se postava příliš často, znamená to, že se ve skutečnosti dlouze odmlčel autorův duch.
Nadbytek citoslovcí rovněž nesvědčí o velké intelligenci - souvisí s tím skutečnost, že takové zvíře se dorozumívá zvuky, nikoliv slovy. Pravda, zvuky tvoří jádro komunikace mezi zvířata - a mlékoduchými romantiky.
Ale měl bych již dokončit vlastní rozbor. To, co jsem od začátku vlastně chtěl říci, je, že mne Vaše dílo nesmírně potěšilo. Víte, pane, je to skvělý pocit držet po tak dlouhé době špatnou knihu! Tak se mi ulevilo, když jsem začal číst tu šartéku, žloutnoucí mi už nějaký čas v knihovně. V posledním měsíci mně pod rukama prošla samá arcidílka; je dobré vědět, že se světa přec jen nadobro nesešel škvár.
V tom není ani za mák povýšenosti, ba ani ne přízemní touhy, jež by se krčila na dně čtenářovy duše. - Ne, je to pouze vděk za to, že nejsme my kritikové tak docela k ničemu. (Myslím ostatně, že není-li dlouho žádného poplachu, i hasič si nějaký ten požár tajně přeje.)
Tak Vám, pane, uctivě děkuji za Váš špatný román: zase jsem byl lidstvu jednou užitečný.
S přáním pěkného dne
Váš kritik
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Keta Keta | Web | 19. června 2013 v 21:51 | Reagovat

Tak, a tohle překrásné dílo si budu od teď připomínat, kdykoli se Lai pustí do kritizování* xD

* Proč mi to slovo zní tak hrubě? Nemyslím ho jako urážku!

2 Lai Lai | E-mail | Web | 19. června 2013 v 22:06 | Reagovat

[1]: Děkuji, to je od Tebe velmi milé. :-)

3 Lai Lai | E-mail | Web | 19. června 2013 v 22:07 | Reagovat

Ostatně hádej, kdo mě inspiroval k odstavci, kde kritisuji nadužívání výpustky?
(Jistěže Carmenka!) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama