Jalový cizomluv všedního dne

18. června 2013 v 22:03 | Lai |  Zdrávas čeština!
O potřebnosti či nepotřebnosti cizomluvu čili slova přejatého se odnepaměti vedou diskuse; autor se přiklání k názoru, že cizomluv je v češtině nejen potřebný, nýbrž nedocenitelný. Tato skutečnost však zhola nic nemění na tom, že se občas některých cizomluvů zbytečně užívá, že se bez hlubší úvahy planě aplikují v komunikační situaci, která to nevyžaduje.
Případy, kdy bežný smrtelník (rozuměj průměrný mluvčí) sahá mechanicky k cizomluvu místo k domácímu výrazu, aniž by tím sledoval nějaký cíl, si na paškál bere následující stať.

Podívejme se spolu na čtyři nebo pět určitých výtazů, kterých zneužíváme nejčastěji:

a) iritovati
U drtivé většiny slov přejatých existuje významové (či jiné) odstínění oproti jejich českému protějšku. Rozdíl často bývá jemný a pro nevybroušený jazykocit sotva zřetelný.
Slova iritovati (o významu drážditi, ponoukati, rozrušovati) obecný lid nadužívá až hrůza. Trnu, slyším-li je z prostých úst - z úst všedního pražského človíčka. U vzdělanců jsme již otupěli vůči záplavě latinismů, graecismů a jiných -ismů; od smrtelníka bychom čekali řeč česky prostou a prostě českou. Jenže pozor: žena v samoobsluze nebo dělník v elektrice jsou přece natolik nóbl osoby, že je nepřípustno, aby je něco dráždilo; nikoliv, je zkrátka irituje hluk, sousedka, seriál.
V čem že vlastně tkví ta svízel? Jednoduše řečeno, v každodenním hovoru s naším známým nemá slovo iritovati pražádný účel. V devětadevadesáti případech je lze zaměnit za jeho české dvojče, aniž by se změnil smysl sdělení. Otázka tedy zní: proč se utíkati k slovnímu cizinci?
A ještě jednu stránku má ta věc. Stran výrazů s citovým obsahem bylo, je a bude přirozené, že se mluvčí uchyluje k domácímu slovníku. Proč? Poněvadž cizomluv není slovo takříkajíc obcovací a nenese stop prostého a upřímného prožitku - cizomluvem se nikdy v Čechách nežilo, ergo necítilo.

b) infantilní
Infantilní čili dětinský, nevyspělý. S tímto rozmilým slovcem je tatáž nesnáz jako s jeho předchůdcem; sype se z úst lidu, aniž by jeho užití mělo nějaké opodstatnění. Takový výraz bychom s trochou nadsázky mohli nazvat "invazivním druhem" v češtině - je to škůdce odjinud, který tu zapustil kořeny a počal vyhlazovati druh původní.
Proč že je nám někdo infantilní, a nikoliv dětinský? Chceme as působit moudře, a proto to řekneme hezky učeně, aby nám nerozuměl jen tak někdo (třeba sousedův Lojzík).
Zdá se mi však, že se k tomu důvodu podvědomě přidružuje ještě jeden, o něco málo prosaičtější. Neevokuje nám snad hláska F dětské žvatlaní?

c) evidentní
Další z rodu planých cizomluvů a zároveň prvek jisté množiny, o níž budeme hovořit i dále - množiny slov, jež podhlehla tak zvané determinologisaci. Tento proces spočívá v jakémsi významovém zmatnění: termín ztratí svou konkrétnost a stane se méně určitým, z roviny odborné pronikne do slovníku laiků.
Právě tak naše "evidentní" značilo (a v užším smyslu dosud značí) faktum samo o sobě natolik samozřejmé, že je netřeba dotvrzovat důkazy. Jako takové se zalíbilo lidu (on má lid vůbec podivnou zálibu v odborném výrazivu, které je přesné jako švýcarské hodinky) - a hle, je z něj slůvko docela všední. Vzalo na sebe obecnější význam jasný, zřejmý, očividný.
A tak slýcháme, že "párky jsou evidentě dražší" než za tatíčka Masaryka. Což vám z toho, lidé čeští, neběhá mráz po zádech?

d) fakt
Od latinské podoby faktum jsme odtřihli příponu a stvořili jsme fakt.
Po nějaký čas věda a filosfie pěstovaly tento logos ve významu prokázaná skutečnost. Poté se v něm zhlédl lid a vztáhl po něm ruku, čímžto ho degradoval na skutečnost nikoli již vědeckou, ale obyčejnou, všednodenní, již můžeme potkat na každém rohu.
A co více, fakt je dnešnímu mluvčímu totéž co pravda a zastupuje mu i slovce přitakací opravdu; z důvodů mně nepochopitelných tak označujeme za faktum třeba to, že nám ujela elektrika ("Fakt jsem to nestih', mami.") - což je vskutku učebnicový příklad determinologisace.
Ale vraťme se k našemu faktu = skutečnosti. Proč nenahradit nejen v projevu mluveném, nýbrž také písemném všechna (či alespoň některá) ta fakta za skutečnosti?

Tolik k cizomluvům v rukách lidu. - Naštěstí je jejich chorobné nadužívání jev* úzce sezónní; za padesát let je budeme pokládat za dobovou epidemii, která posedla tehdejší pokolení. Stejně jako lid za časů páně Čapkových hromadně objevil kouzlo slova "inteligent", které dnes již sotva průměrný Pražan vypustí z úst.
To nám arci nebrání vymýtit jalové cizomluvy z vlastního projevu.
Zdrávas čeština! - A věru že tím notně ozdraví.
.
*Vizte, že pravím jev, a nikoli fenomén. :-)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Keta Keta | Web | 19. června 2013 v 21:41 | Reagovat

No tedy, nesmírně mě překvapilo, že jsem v životě neslyšela slovo "infantilní" :D V mém okolí ho asi lidé nezneužívají, nebo bych se měla naučit žít mimo svou osobní bublinu, do které máloco pronikne. :D

2 Lai Lai | E-mail | Web | 19. června 2013 v 22:02 | Reagovat

[1]: Ó šťastný člověče! To snad ani není možné. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama